19 May 2017

Running in Vancouver - Finding My Fierce

Než jsem odletěla do Vancouveru, vypsala jsem své myšlenky o běhání (TADY). Tak nějak jsem sama sebe přesvědčila, že jsem ukončila etapu života, kdy jsem vstávala v 5:30 ráno, abych si odběhala trénink ještě před školou, kdy jsem místo do baru chodila strečovat do posilky atd.. Ale to jsem netušila, že v Kanadě najdu super běžeckou skupinu a mezi stejně nadšenými běžci i opravdové přátele. A ani ve snu by mě nenapadlo, že si tu udělám osobáky na 10km a půlmaraton.
Cestujte, objevujte a sportujte!

I když jsme každý víkend někam vycestovali a po škole bylo pokaždé co dělat, měla jsem pocit, že mi něco chybí. To "něco" byly endorfiny - pořádně se zničit na atetickém staďáku nebo vyběhnout do kopců do lesů v době, kdy normální lidé ještě spí (podle pana prezidenta 7:00 ráno), cítit bolavé svaly a popadat dech. Sama jsem se v cizím městě bála. Jedno odpoledne místo učení se nových slovíček projíždíte google a zadáváte hesla jako "running groups Vancouver". Našla jsem jich hned několik a časy tréninků mi vyhovovaly. Není nic jednoduššího, než nazout botasky a jednou se tam prostě ukázat. Tak to začalo, moje první běžecké doprodružství proběhlo ve společnosti skupiny Vancity Striders pod vedením Robbina Watsona. Klasický nedělní long run, kdy se skupina ráno sejde a běží okruh 10 /15 /20+ km. Je na vás jak daleko a jak rychle poběžíte a vždycky se najde parťák. Vancity Striders také organizují středeční Speed Session na stadioně. Druhou skupinu Mile2Marathon založil Dylan Wykes (účastník OH v Londýně na maratonu). Společně s Robem a dalšími dvěma trenéry pořádají tempové tréninky každé úterý a sobotu. Tahle skupina mi dala nejen neskutečně mnoho profesionálních rad a kvalitních tréninků, ale také obrovskou vůli. A zlepšení listening a speaking skills :-D




Co děláte za deštivého dne? Pokud máte štěstí, vyjde takový den na váš rest day. V reálném světě  ve Vancouveru pršelo skoro každý den v období od října až do ledna a v plánovaný rest day nás navštívilo sluníčko. Nemůžete čekat, až to přejde, a také přece nemůžete všechno naběhat na páse v posilce. Je to jednom voda, jde se ven! Vždy mě překvapilo, kolik lidí dorazí i za těch nejhorších podmínek, ale když jsem viděla jejich časy na závodech, pochopia jsem.. A o tom to je. Každý týden, když odběhám všechny tréninky, se mi to chce oslavovat! Není to divný? Snad ne, protože vidím každý trénink jako úspěch a nezáleží na tom, jestli byl krásný nebo těžký (blicí a bolavý). Co mě zimní příprava naučila, je umět si při běhu poradit s perfektními i těžkými momenty.

"Pokud chcete být lepší než ostatní, musíte dělat něco, co oni nedělají. Jak chcete porazit soupeře, když neporazíte sami sebe?"

Last workout of 2016 - teplota minus deset!

VANCOUVER SUNRUN 2017
Před mým oficiálně prvním závodem roku 2017, nervy, adrenalin a nejistota byly na nejvyšší úrovni, co jsem kdy zažila.

Neměla jsem ponětí, co očekávat. Můj couch Rob říkal, že to bude super, že vidí můj fitness level hodně vysoko. Ale stejně jsem pořád o sobě pochybovala. V tu dobu jsem byla hodně unavená, musela se cpát sacharidy a řepou, pít kafe... Moje tréninky dávaly dohromady asi 65-80km týdně, dvakrát tolik než vloni. Neměla jsem ani pořádnou závodní strategii, neznala trasu - ukázat se, zahřát se a běžet!

Obrovskou podporou mi byla Ali, nejlepší sparing partner. Bez ní bych snad ani nebyla schopná dokončit některé z tréninků.
Upřímně, celých 10km hodně bolelo. Ale ten pocit, když vidíte cílovou rovinku je k nezaplacení.
Nakonec jsem doběhla v čase 42:06 OSOBÁK!! Více než o minutu z minulého roku. Tohle je ta odměna. Nemusí vám na krku viset medaile, stačí, když víte, že ta dřina a bolest jde ruku v ruce s něčím příjemným.



No comments:

Post a Comment

Thank you so much for your lovely comments

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...